Hurá do Hradce

Zůstaneme ještě po Čechách, a když už Svitavy, tak i Hradec. Který? Králové přece! Hurááá.

Do Hradce jsem dorazila po několika leté přestávce, kdy jsem pobývala v cizích krajích, poněkud rozčarovaná. Úplně jsem zapomněla kudy tudy kam. Fakt jsem se musela na všechno ptát a ještě, že to tak jde. Když jsem se dostávala uličkama zdárně ku svému cíli, uvědomovala jsem si, že to tu přece znala a udivilo mě, jak rychle se to dá zapomenout. Vězte, že jsem vyrostla asi 50 km od něj a na vesnici a jet tam bylo pro mě jednu dobu skoro stresující, bála jsem se, že zabloudím a už mě nikdo nikdy nenajde. Ale nakonec jsem se trochu naučila a vyznala se.

Mám i jednu „veselou příhodu“, kdy jsem byla, v dobách mých pracovních začátků, kolegou pracovně vyslána něco vyzvednout nebo odvézt do Hradce. Pamatuji si, že ulice se jmenovala Čapkova, nebo Karla Čapka nebo nějak tak… 🙂 Věděla jsem asi, kde to je, ale nemohla to najít. Však jsem pořád jezdila okolo jako brundibár a asi po 30 km jsem to konečně našla. Brouzdala jsem pořád asi o ulici dál a ne a ne se trefit. Mám totiž navíc i orientační nesmysl.

Když už mluvíme o Hradci Králové, určitě nesmíme zapomenout ani na Pardubice. To máte radost, Hradečáci, že? 🙂 Pro ty nevědoucí: Hradec a Pardubice se nemají rádi. Hradečáci pardubičákům nadávají do perníkářů a pardubičáci Hradci do mechova. To všechno mi to připomněl jeden krásný billboard u silnice, na kterém bylo srdce a půlka byla mechová a půlka z perníku. 🙂

A kdo jste tam ještě nebyl, šup šup na výlet. O tom, kde co se dá v Hradci navštívit si napíšeme někdy příště. A těšte se, bude o čem číst!

Advertisements