Litomyšl

Vítám vás u dalšího článku na blogu!

Primárně byl založený pro popisky zahraničních měst a míst, ale poslední dva články byly o místech v naší krásné České republice, a mně se “tady u nás” tak zalíbilo, že i dnešní článek bude z prostředí naší krásné matičky země.

indir (1)Byli jste už někdy v Litomyšli? Určitě jste o ní už slyšeli, jde o jedno z nejkrásnějších českých měst, kde našlo své útočiště mnoho českých umělců.

Narodil se zde Bedřich Smetana, který vlastně i “hlídá” celé náměstí, pojmenované podle něho, tedy Smetanovo náměstí. Jeho socha stojí v jeho dolní částí. Nejen socha ale připomíná tohoto slavného skladatele. Velmi důležitou kulturní událostí je i Smetanova Litomyšl, kam se každoročně sjíždí hudební nadšenci ze všech koutů země.

I Božena Němcová našla v Litomyšli zalíbení. Její pamětní desku můžete najít v horní části náměstí, na hotelu Hvězda, kde si můžete dát oběd po náročné prohlídce města.

Jen kousek od náměstí stojí nejdůležitější památka celého města, renesanční zámek, který je dokonce zapsaný jako pamětihodnost na seznamu UNESCO. Věděli jste, že zámek je ozdobený tak, že ani na jedné “kachličce” není nakreslený stejný symbol? V zámeckém sklepení je trvalá výstava sochaře Olbrama Zoubka, jehož sochy jsou vystavené taky v zámeckých zahradách.

A můj osobní tip? Až budete mít chuť na výborné kafíčko, zajděte doprsotřed náměstí do pralinkárny, kde mají nejen výbornou kávu, ale také proslulé ručně dělané pralinky! Můžete si je přivézt domů jako památku na krásnou Litomyšl. Ehm, pokud je samozřejmě nesníte:-)

 

Advertisements

Hurá do Hradce

Zůstaneme ještě po Čechách, a když už Svitavy, tak i Hradec. Který? Králové přece! Hurááá.

Do Hradce jsem dorazila po několika leté přestávce, kdy jsem pobývala v cizích krajích, poněkud rozčarovaná. Úplně jsem zapomněla kudy tudy kam. Fakt jsem se musela na všechno ptát a ještě, že to tak jde. Když jsem se dostávala uličkama zdárně ku svému cíli, uvědomovala jsem si, že to tu přece znala a udivilo mě, jak rychle se to dá zapomenout. Vězte, že jsem vyrostla asi 50 km od něj a na vesnici a jet tam bylo pro mě jednu dobu skoro stresující, bála jsem se, že zabloudím a už mě nikdo nikdy nenajde. Ale nakonec jsem se trochu naučila a vyznala se.

Mám i jednu „veselou příhodu“, kdy jsem byla, v dobách mých pracovních začátků, kolegou pracovně vyslána něco vyzvednout nebo odvézt do Hradce. Pamatuji si, že ulice se jmenovala Čapkova, nebo Karla Čapka nebo nějak tak… 🙂 Věděla jsem asi, kde to je, ale nemohla to najít. Však jsem pořád jezdila okolo jako brundibár a asi po 30 km jsem to konečně našla. Brouzdala jsem pořád asi o ulici dál a ne a ne se trefit. Mám totiž navíc i orientační nesmysl.

Když už mluvíme o Hradci Králové, určitě nesmíme zapomenout ani na Pardubice. To máte radost, Hradečáci, že? 🙂 Pro ty nevědoucí: Hradec a Pardubice se nemají rádi. Hradečáci pardubičákům nadávají do perníkářů a pardubičáci Hradci do mechova. To všechno mi to připomněl jeden krásný billboard u silnice, na kterém bylo srdce a půlka byla mechová a půlka z perníku. 🙂

A kdo jste tam ještě nebyl, šup šup na výlet. O tom, kde co se dá v Hradci navštívit si napíšeme někdy příště. A těšte se, bude o čem číst!